Abecední rejstřík: kar…

Hesla 1 - 30 z 432 nalezených

  • kar

    kar [něm.], březno, angl. cirk, corry, walesky cwm - údolní závěr nebo výklenek v h. svahu, který byl přehlouben firnem…

  • Kar-Tukulti-Ninurta

    Kar-Tukulti-Ninurta [-ty ny-], archeol. lokalita, asyrské m. na vých. břehu Tigridu 3 km sev. od Aššuru, rezidenční…

  • Kara

    Kara, kožešnické závody, nár. podnik se sídlem v Trutnově, začleněný do VHJ Průmysl kožešnický a galanterní.…

  • Kara Mustafa

    Kara Mustafa, kolem 1635-1683, turecký velkovezír (1676-83) a vojevůdce. 1683 vtrhl s tureckým vojskem do rak. zemí a…

  • Karaangov

    Karaangov Petár Kirov , *11. 11. 1931, bulh. básník; jeho dílo směřuje od malebného popisu k jasnému vyjádření…

  • karabáč

    karabáč, důtky, bič spletený z řemínků připevněných na držadle (většinou krátkém). Např. v rčení stát…

  • Karabalgasun

    Karabalgasun, bývalé hl.m. ujgurského chanátu. Leželo na levém břehu ř. Orchon, 40 km na S od Erdenedzú (dnes Mongolsko);…

  • Karabekir

    Karabekir Kázim, 8. 12. 1882 - 26. 1. 1948, turecký generál a politik. Za 1.svět. války náčelník armádních…

  • karabela

    viz šavle

  • karabina

    karabina [fr.], od zač. 18.st. voj. lehká puška se zkrácenou hlavní. Pův. palná zbraň jezdectva, později i jiných…

  • karabiníci

    karabiníci [fr.], karabiniéři - 1. v Itálii četnictvo (carabinieri);2. druh vojska v 17.-18.st., většinou…

  • karabiniéři

    viz karabiníci

  • Karabük

    Karabük [-bik], m. v Turecku v záp. Pontském pohoří; 100 749 obyv. (2000) srov. 85 000 obyv. (1980). Prům. ocelářský…

  • Karáčí

    Karáčí, provinční a přístavní m. v Pákistánu v Sindhu u Arabského moře; 5,l mil. obyv. (198l). Prům. loďařský,…

  • Karadjordje

    Karadjordje [-džordže] ([C]erný Jiří), 14. 11. 1768 - 25. 7. 1817, vl.jm. Petrovic Djordje, 1804-13 vůdce prvního srb.…

  • Karadjordjevici

    Karadjordjevici [-džordževiči], Karadjordjevičové - knížecí a posléze král. dyn. v Srbsku, 1918-45 král. dyn. v…

  • karadok

    viz caradok

  • karafa

    karafa [it.< arab.], skleněná láhev na vodu, víno ap. se zúženým hrdlem, zpravidla se zabroušenou zátkou.

  • Karafiát Jan

    Karafiát Jan, 4.1. 1846 - 31.1. 1929, č. prozaik; evang. kněz. Do vývoje dětské liter. zasáhl svou knihou Broučci…

  • karafiát rostlina

    karafiát [it.< orient.], pěstované odrůdy některých druhů hvozdíku rodu Dianthus.

  • Karagatsis

    Karagatsis Mitsos . 1908 - 14. 9. 1960, řec. prozaik; stoupenec novoreal., ovlivněn psychoanalytickými směry. Autor…

  • karagén

    karagén [podle irského místa Carrageen], sušené vybělované stélky ruduchy, Chondrus crispus , bohaté slizem.…

  • Karaginský záliv

    Karaginský záliv, záliv Beringova moře na vých. pobřeží Kamčatky. Uprostřed zálivu je Karaginský ostrov, oddělený…

  • Karagöz

    Karagöz [-gez, turecky černooký], hl. postava tureckých stínových her; drsný lid. chlapík, který vždy napálí svého…

  • Karagwe

    Karagwe, starý afr. stát na území dnešní Ugandy. V 16.-18.st. závislý na říši Kitwara; po jejím oslabení král.,…

  • Karachánovci

    Karachánovci, dyn. vládnoucí 927 až 1212 v karachánovském státě. K nejvýzn. patřili Nasr (10. st.), Ibrahim (1046…

  • karachánovský stát

    karachánovský stát, raně feud. stát ve stř. Asii v oblasti mezi ř. Tarim a Ili (vých. Turkestán, Sedmiříčí). Vznikl…

  • Karaj

    Karaj, město v Iránu; 138 800 obyv. (1976). Zeměd. středisko.

  • Karajan

    Karajan Herbert von, *5. 4. 1908, rak. dirigent; šéf řady význ. evr. hud. institucí (1938-45 Státní opery v Berlíně,…

  • karaka

    karaka [it.< arab.], největší plachetní válečná a obch. loď 15. a zač. 16.st. Pochází vývojově z obch. středomořských…

další hesla