Abecední rejstřík: rad…

Hesla 121 - 150 z 247 nalezených

  • radiochromatografie

    radiochromatografie, analytická metoda chromatograf. dělení směsí radioakt. látek, popř. látek ozn. radionuklidem,…

  • radioimunoanalýza

    radioimunoanalýza, radioimunologická analýza, RIA - imunologická lék. metoda umožňující přesně stanovit koncentraci…

  • radioimunologická analýza

    viz radioimunoanalýza

  • radiointerferometrické měření

    radiointerferometrické měření, určování délky a orientace pozemní základny, jejíž oba koncové body jsou osazeny…

  • radioizotop

    radioizotop, radioaktivní izotop; existují r. přirozené i uměle. Siroké praktické využití, např. radiační chem.,…

  • radioizotopová terapie

    radioizotopová terapie, léčení pomocí radionuklidů. Používají se buď uzavřené zářiče k zevnímu ozařování,…

  • radiokarbonové datování

    radiokarbonové datování, radiouhlíkové datování - v archeol. způsob absolutního časového určení nálezů, zejm.…

  • radiokardiografie

    radiokardiografie, kardiovaskulární zobrazování - lék. vyšetřovací metoda zaznamenávající srdeční činnost pomocí…

  • radiokompas

    radiokompas, navigační přístroj umožňující stanovení kursu pohybujícího se dop. prostředku (loď, letadlo).

  • radiokomunikační kmitočtová pásma

    radiokomunikační kmitočtová pásma, části kmitočtového spektra používaného pro radiokomunikace (od 3 kHz do 3 THz).…

  • Radiokomunikační řád

    Radiokomunikační řád, soubor platných dokumentů Mez. telekomunikační unie.

  • radiolariový jíl

    radiolariový jíl, radiolariový hlen hlubokomořská bahnitá usazenina, tvořená převážně schránkami mřížovců…

  • radiolarit

    radiolarit [-dy-, lat.], štěpná kamenná surovina hnědavého zabarvení (zpevněná usazenina, vzniklá z radiolariového…

  • Radiolites

    Radiolites [-dy-és, lat.], rod vyhynulých mlžů. Pravá miska kornoutovitá až válcovitá s podélnými žebry nebo vráskami.…

  • radiologie

    radiologie, vědní obor zabývající se studiem, využitím a ochranou před ionizujícím zářením. Termínu r. se v širším…

  • radiolokace

    radiolokace, zjišťování objektů (cílů) a jejich souřadnic vysíláním směrových elmag. vln a přijímáním jejich…

  • radiolokační anténa

    radiolokační anténa, anténa radiolokátoru, sloužící souč. jako vysílací a přijímací, se zvl. vlastnostmi diagramu…

  • radiolokační bod

    radiolokační bod, pevný bod, jehož prostorová poloha byla určena radiovými dálkoměrnými systémy.

  • radiolokační měřič vzdálenosti

    radiolokační měřič vzdálenosti, přístroj ke stanovení vzdálenosti mezi radiolokátorem a překážkou (cílem), která…

  • radiolokační obrazovka

    radiolokační obrazovka, obrazovka upravená k záznamu radiolokačních obrazů a konstruovaná podle požadavků jednotlivých…

  • radiolokátor

    radiolokátor [-dy-, lat.], radar - přístroj ke zjišťování pozemních, nám. a vzdušných cílů a k určování jejich…

  • radioluminiscence

    radioluminiscence, luminiscence vyvolaná v dané látce rtg. či gama zářením nebo částicemi emitovanými při radioakt.…

  • radiolýza

    radiolýza, rozkladná chem. reakce vyvolaná ionizujícím zářením.

  • radiomaják

    radiomaják, zařízení se zvl. vysílačem sloužící k radionavigaci. Je umístěn na stanoveném místě a vysílá nepřetržitě…

  • radiomechanika

    radiomechanika, obor radiotechniky zabývající se bezdrátovým řízením strojů a přístrojů na dálku.

  • radiometr

    radiometr a) přístroj k měření energie elmag. záření, založený na jeho tepelném působení (měření infračerveného…

  • radiometrické stáří

    viz absolutní datování

  • radiometrický průzkum

    radiometrický průzkum, metoda nukleární geof. využívající přirozené aktivity hornin. Využívá záření alfa, beta…

  • radiometrie

    radiometrie 1. fyz. měření veličin zářivé energie (hl. v opt. a fyz. ionizujícího záření); 2. geof.

  • radiomorfóza

    radiomorfóza, změny tvaru rostl. organismů nebo jejich orgánů vyvolané působením elmag. záření.