Abecední rejstřík: o…

Hesla 1981 - 2010 z 2797 nalezených

  • Ornithischia

    Ornithischia [-nytyschi-, řec.], ptákopánví - řád vymřelých plazů, dinosaurů. Kost stydká byla kraniálně a ventrokaudálně…

  • Ornithopoda

    Ornithopoda [-nyto-, řec.], Iguanodontia - podřád vymřelých, ptákopánvých býložravých dinosauridních plazů,…

  • Ornithosuchus

    Ornithosuchus [-nyto-, řec.], rod vymřelých, hbitých, zčásti již dvounohých ještěrů, dlouhých kolem 1 m. Někdy…

  • ornitogamie

    ornitogamie [-ny-, řec.], opylení květů rostlin zprostředkované ptáky, v trop. oblastech zejm. kolibříky.

  • ornitologie

    ornitologie [-ny-, řec. ornis, pták], nauka o ptácích, obor zoologie. Studuje anat., morfologii, fyziol., embryologii,…

  • ornitoptéra

    ornitoptéra [-ny-, řec.], křídelník - letadlo s mávavými křídly. V.t. Berblinger, Degen.

  • ornitóza

    ornitóza [-ny-, řec.], ornithosis - ptačí nemoc - infekční onemocnění domácích i divoce žijících ptáků…

  • Ornsköldsvik

    Ornsköldsvik [érnšeltsvík], přístavní m. ve stř. Švédsku v länu Västernorrland u Botnického zálivu; 60 100 obyv.…

  • Ornys (Ptáček) z Lindperka

    Ornys (Ptáček) z Lindperka Matouš, 1526 - 19. 1. 1600, č. malíř a iluminátor; zemský geometr. V jeho tvorbě…

  • oro-

    oro- [řec.], první část složených slov značící vztah k horám, horstvu, horo(orografie - horopis).

  • orobincovité

    orobincovité, Typhaceae - čeleď jednoděložných rostlin z řádu pandánokvětých. Mají jednodomé květy ve…

  • Oročové

    Oročové, vl.jm. Nani - národnost v Číně (asi 4 200 osob) a v Chabarovském kraji RSFSR (asi l 200 osob). Rybáři, lovci,…

  • orodovat

    orodovat, 1. kniž., zast. přimlouvat se, prosit. Např. o. za své dítě. 2. teol. v náboženství…

  • orogén

    orogén [řec.], mobilní, orogenetickými pohyby intenzívně deformované pásmo zemské kůry, vzniklé na místě geosynklinály.…

  • orogenetické pohyby

    orogenetické pohyby [-ty-], horotvorné pohyby - relativně silné krátkodobé pohyby v zemské kůře, kterými se vytvářejí…

  • orogeneze

    orogeneze [řec.], krátkodobé deformace zemské kůry, které vedou k výzdvihu pohoří. O. probíhá (v uzavřených oblastech)…

  • orografická hranice

    orografická hranice, přirozená hranice vedená podle přír. reliéfu místa (např. hřbetnice, rozvodí, koryta řeky,…

  • orografie

    viz horopis

  • Orohippus

    Orohippus [řec.], rod čeledi vymřelých koňovitých savců, velikosti psa; vývojově pokročilejší než Eohippus.…

  • Orokové

    Orokové, vl.jm. Ulta - národnost na vých. Sachalinu (asi 200 osob); rybáři, lovci, chovatelé sobů. Jaz. patří do tunguzsko-mandžuské…

  • Orol

    Orol, slovenský lit. měsíčník; vycházel 1870-80 v Martině. Vydával ho J. Kalinčiak, od 1872 A. Trúchly-Sytniansky,…

  • Orol tatránski

    Orol tatránski, lit. a krit. příloha Štúrových Slovenských národných novin 1845-48; nejprve týdeník, později…

  • orometrie

    orometrie [řec.], morfometrie - číselná část horopisu, jež provádí početní výškové měření tvarů povrchu zemského…

  • Orosháza

    Orosháza [-rožhá-], m. v jv. Maďarsku v župě Békés; 32 052 obyv. (2001) srov. 36 000 obyv. (1983). Prům. potr., text.,…

  • Orosius

    Orosius [-ózi-], Paulus O., zač. 5.st., kř. kněz z Hispánie; autor díla Historiae adversus paganos (Dějiny…

  • Oroszlány

    Oroszlány [-sláň], m. v sz. Maďarsku v župě Komárom; 21 000 obyvatel (1983). Prům. těžební (hnědé uhlí).

  • orotidinmonofosfát

    orotidinmonofosfát [-tydýn-], OMP prekurzor pyrimidinových nukleotidů. Dekarboxylací o. vzniká uridinmonofosfát.

  • orotová kyselina

    orotová kyselina, 6-karboxyuracil, prekurzor pyrimidinových slouč., vznikající z L-asparagové kyseliny.

  • Oroville Dam

    Oroville Dam [órevil dem], přehradní nádrž v USA v Kalifornií na ř. Feather; hráz vysoká 235 m. Hydroelektrárna.…

  • orovnávání brusných kotoučů

    orovnávání brusných kotoučů, odstraňování otupených zrn, třísek a částic pojiva uchycených v pórech kotouče…

předchozí hesla

další hesla