Abecední rejstřík: de…

Hesla 271 - 300 z 1177 nalezených

  • Dehmel

    Dehmel [dém-] Richard . 18. 11. 1863 až 8. 2. 1920, něm. lyrický básník, dramatik a romanopisec. Jeho symbolistická…

  • Dehnkamp

    Dehnkamp [dén-] Willy, *22. 7. 1903, něm. (NSR) politik; od 1920 člen SPD. 1933-36 pronásledován nacisty, za války…

  • dehonestace

    dehonestace, [lat.] ponížení. Odtud sloveso dehonestovat a příd. jm. dehonestující apod.

  • Dehradun

    Dehradun, m. v lndii v Uttarpradéši na úpatí Předního Himálaje, 681 m n.m.; 294 000 obyv. (1980). Prům. dřevozpracující.…

  • Dehtář

    Dehtář, rybník v ČR v Českobudějovické pánvi na Dehtářském potoce u Dehtářů; 246 ha, 6,518 mil. m3. Vybudován…

  • dehydratace

    dehydratace, [lat. + řec.] 1. chem. odstraňování vody vázané v látkách a) fyzikálně (sušením); b)…

  • dehydrátor

    dehydrátor, nádoba naplněná dehydratační látkou (např. silikagelem), která při průchodu plynu nebo páry (např.…

  • dehydrogenace

    dehydrogenace [řec.], chem. endotermní reakce, při níž org. slouč. odštěpuje vodík za vzniku sloučeniny vodíkem…

  • dehydrogenasy

    dehydrogenasy [-ázi, lat. + řec.], enzymy, které katalyzují oxidaci substrátu odnětím vodíku. Akceptorem vodíku je…

  • dehydrohalogenace

    dehydrohalogenace [lat. + řec.], chem. reakce, při níž se z halogenovaných org. slouč. odštěpuje halogenovodík, nejčastěji…

  • dech

    dech, projev činnosti dýchacího ústrojí. Skládá se z vdechu a výdechu (normálně čtrnáct- až šestnáctkrát za…

  • Déchelette

    Déchelette [dešelet] Joseph, 8. 1. 1862 až 4. 10. 1914, fr. archeolog; zabýval se zvláště keltskými památkami.…

  • dechová hudba

    dechová hudba a) sólová, komorní nebo orchestrální hudba provozovaná hráči na dechové nástroje; v orchestru též…

  • dechové centrum

    dechové centrum, dýchací centrum část (formatio reticularis ) prodloužené míchy na spodině čtvrté mozkové…

  • Dechtice

    Dechtice, obec v Trnavském kr. (do 2001 Západoslovenském kr.), okr. Trnava; 1 778 obyv. (2003) srov. 1 724 obyv. (1980).…

  • Dei gratia

    Dei gratia [-í gráci-, lat.], D. G. - z boží milosti. Od 5.st. přídomek užívaný biskupy, později světskými panovníky…

  • Dei-Anag

    Dei-Anag [dej] Michael Francis, *16. 10. 1909, ghanský básník a dramatik; činný ve státní správě, od 1970 v…

  • deiktická funkce

    deiktická funkce, deixe - ukazovací funkce, spočívající v přímém poukazování na objekt reality; plní ji osobní,…

  • Deimos

    Deimos [dej-], menší měsíc planety Mars. Nepravidelné těleso o rozměrech 15 x 12 x 11 km; objeven 1877.

  • Deinotherium

    Deinotherium [dej-té-, řec.], vymřelá skupina chobotnatců podobných slonům, u nichž došlo k redukci horních klů…

  • deionizace vody

    deionizace vody [-jony-, řec.], odstranění iontů silných kyselin a zásad z vody pomocí měničů iontů; používá…

  • Déiotaros

    Déiotaros, v l.st. př.n.l. král Galatů v Malé Asii. Za obč. války stál na straně Pompeiově. Později byl obžalován…

  • Deira

    Deira [dejre], jižní ze dvou anglosaských král. sjednocených v pol. 7.st. v král. Northumbrii (spolu s Bernicií). Zakl.…

  • deismus

    deismus [dejiz-, lat. deus, bůh], postoj mezi teismem a ateismem, resp. panteismem; bůh sice svět stvořil, ale pak již…

  • Deiters

    Deiters [daj-] Hermann . 27. 6. 1833 až 11. 5. 1907, něm. hud. spisovatel; napsal mj. řadu článků o J. Brahmsovi,…

  • deixe

    deixe, v lingvistice znamená přímé ukazování prostřednictvím zájmen, příslovcí a číslovek, tzn. deiktických…

  • Dej město

    Dej [deš], m. v Rumunsku v judeţu Cluj na Szomeşu; 34 900 obyv. (1979). Prům. pap., keramiky.

  • dej titul

    dej [arab.], titul tureckých místodržících v Alžírsku 1710-1830. - D. byli voleni janičáry a potvrzováni sultánem.…

  • děj událost

    děj 1. to, co se děje, událo nebo se udá; dění, proces; událost. Výraz d. se užívá v souvislosti jak s přír.,…

  • déjà vu, déjà vécu

    déjà vu, déjà vécu [deža vi, deža veki, fr. již viděné, již prožité], komplexní vjemová iluze ve formě neopakovatelného…

předchozí hesla

další hesla