Abecední rejstřík: epi…
Hesla 31 - 60 z 114 nalezených
epigenetické ložisko
epigenetické ložisko [-ty-], ložisko vzniklé po vytvoření horniny, v níž je uloženo, např. žilná ložiska. V.t.…
epigenetické údolí
epigenetické údolí, typ údolí, které zachovává ve složité vrásové a zlomové struktuře stejný směr, jaký mělo…
epigeneze
epigeneze [řec.] vznik údolí z pův. rovného povrchu (se systémem údolí), který přikrývá zlomově vrásný složitý…
epigeon
epigeon [řec.], soubor organismů žijících ve vrchní vrstvě půdy nebo na povrchu půdy; někdy se do e. zahrnují všechny…
epiglottis
epiglottis [-tys, řec.], příklopka hrtanová - sliznicí krytá elastická chrupavka ve tvaru lžíce, která při polknutí…
epigon
epigon [řec.], ve starověku označení pro pokračovatele v díle předků; dnes napodobitel významného tvůrce v umění…
epigraf
epigraf [řec.], nápis; nadpis, heslo.
epigrafika
epigrafika [řec.], jedna z pomocných věd hist., zabývající se nápisy rytými nebo tesanými (do kovu, kamene).
epigram
epigram [řec.], krátká reflexívní, didaktická, v novověké liter. častěji sat. báseň, lapidárně vyslovující…
Epihippus
Epihippus [řec.], vymřelý svrchnoeocenní potomek prvotních koníků. Na přední noze měl 4 prsty. Pokročil však ve…
Epicharmos
Epicharmos, asi pol. 6.st. - asi 460 př.n.l., řec. dramatik ze sicilské Megary; pravděpodobně pobýval na panovnickém…
epicheirema
epicheirema [řec.], log. schéma úsudku tradiční log. složené ze sylogismů tak, že závěry dvou sylogismů…
epichlorhydrin
epichlorhydrin, Cl-CH2-CH-CH2, l-chlor-2,3-epoxypropan, 3-chlorpropylenoxid, bezbarvá jedovatá kapalina, t.v.…
epika
epika [řec. epikos - výpravný, dějový], zákl. lit. žánr. Protože se autor soustřeďuje na vyprávění děje a usiluje…
epikantus
epikantus [řec.], epicanthus - kožní řasa horního očního víčka, překrývající vnitřní oční koutek. Vyskytuje…
epikard
epikard [řec.], epicardium - lesklá blána přirostlá na povrch srdce.
epikontinentální
epikontinentální [-ty-, řec. + lat.], při kontinentu se nalézající; geol . epikontinentální moře nebo okraje…
Epiktétos filozof
Epiktétos z Hierapole, asi 55-asi 135, řím. stoický filozof, pův. otrok. Těžištěm jeho díla je etika; člověk je…
Epiktétos malíř
Epiktétos, řec. malíř červenofigurové keramiky; Euthymidův žák, činný zač. 5.st. př.n.l. v Athénách. Vynikl…
epikureismus
epikureismus [lat.] mater. filozofie Epikúra a jeho žáků,…
epikurejská škola
epikurejská škola, antická filoz. škola zal. Epikúrem v Athénách pod názvem Epikúrova zahrada. Rozvíjela jak řec.…
Epikúros
Epikúros ze Samu, 341-270 př.n.l., řec. filozof. Uznával věčnost hmoty, rozvinul Démokritův atomismus zavedením momentu…
epilace
viz depilace
epilepsie
epilepsie [řec.], epilepsia, padoucnice souborné ozn. pro onemocnění charakterizované opakovanými záchvaty křečí,…
epilimnion
epilimnion [-ny-, řec.], horní vrstva vody ve vodní nádrži, stejnoměrně prohřátá, promíchávaná proudy, větrem…
epiliton
epiliton [řec.], společenstvo organismů žijících přisedle na kamenech.
epilog
epilog [řec.] 1. liter. závěr díla, doslov, zvl. dramatu; 2. hud. dohra, samostatná část…
epilování
epilování [lat.], odstraňování pesíků z kožešin vystřihováním na speciálních strojích. Provádí se např. při…
Epimenidův paradox
viz antinomie lháře
epimerace
viz epimerizace
