Abecední rejstřík: ep…
Hesla 61 - 90 z 151 nalezených
epikontinentální
epikontinentální [-ty-, řec. + lat.], při kontinentu se nalézající; geol . epikontinentální moře nebo okraje…
Epiktétos filozof
Epiktétos z Hierapole, asi 55-asi 135, řím. stoický filozof, pův. otrok. Těžištěm jeho díla je etika; člověk je…
Epiktétos malíř
Epiktétos, řec. malíř červenofigurové keramiky; Euthymidův žák, činný zač. 5.st. př.n.l. v Athénách. Vynikl…
epikureismus
epikureismus [lat.] mater. filozofie Epikúra a jeho žáků,…
epikurejská škola
epikurejská škola, antická filoz. škola zal. Epikúrem v Athénách pod názvem Epikúrova zahrada. Rozvíjela jak řec.…
Epikúros
Epikúros ze Samu, 341-270 př.n.l., řec. filozof. Uznával věčnost hmoty, rozvinul Démokritův atomismus zavedením momentu…
epilace
viz depilace
epilepsie
epilepsie [řec.], epilepsia, padoucnice souborné ozn. pro onemocnění charakterizované opakovanými záchvaty křečí,…
epilimnion
epilimnion [-ny-, řec.], horní vrstva vody ve vodní nádrži, stejnoměrně prohřátá, promíchávaná proudy, větrem…
epiliton
epiliton [řec.], společenstvo organismů žijících přisedle na kamenech.
epilog
epilog [řec.] 1. liter. závěr díla, doslov, zvl. dramatu; 2. hud. dohra, samostatná část…
epilování
epilování [lat.], odstraňování pesíků z kožešin vystřihováním na speciálních strojích. Provádí se např. při…
Epimenidův paradox
viz antinomie lháře
epimerace
viz epimerizace
epimerie
viz epimerizace
epimerit
epimerit [řec.], výběžek protomeritu, předního oddílu těla některých hromadinek; slouží k přidržování na sliznicích…
epimerizace
epimerizace [řec.], epimerace - izomerizační reakce, při které u opt. akt. látky, obsahující dvě nebo více chirálních…
epimery
epimery [řec.], zool. a) zadní části bočních skleritů (pleur) hrudních článků hmyzu; b) kyčelní plošky…
Epimetheus
Epimetheus [-te-], jedenáctý měsíc planety Saturn, objevený 1980 amer. sondou Voyager l; nepravidelné těleso o stř.…
Épinal
Épinal [e-], m. ve vých. Francii v kr. Lorraine v dpt. Vosges na Mosele, 340 m n.m.; 38 207 obyv. (1999) srov. 43 000 obyv.…
epináos
epináos [řec.], opisthodomos - zadní síň ant. chrámu s vlastním vchodem, obvykle uzavřená mříží; sloužila k uskladnění…
epinastie
epinastie [-ty-, řec.], pohyb rostl. orgánů vyvolaný nerovnoměrným růstem jejich vrchní a spodní strany. Vrchní strana…
epinefrin
viz adrenalin
epiníkion
epiníkion [-ný-, řec.], řec. oslavná píseň na vítěze v gymnastických závodech. Klasikem e. byl Pindaros.
epipaleolit
viz paleolit
epipelagiál
epipelagiál [řec.], prostředí mořských vod v plně prosvětlené (eufotické) zóně, tj. od mořské hladiny až do…
epipharynx
epipharynx [řec.], epifarynx - součást ústního ústrojí hmyzu tvořená vnitřní kožovitou stěnou horního pysku.
Epiphyllum
Epiphyllum [-fi-, lat. < řec.], rod sukulentních rostlin z čeledi kaktusovitých, pův. z trop. Brazílie. Epiphyllum…
epirogeneze
viz epeirogeneze
epirský despotát
epirský despotát, épeirský despotát feud. státní útvar v Makedonii a sev. Řecku vytvořený 1204 v důsledku rozpadu…
