Abecední rejstřík: epi…
Hesla 61 - 90 z 114 nalezených
epimerie
viz epimerizace
epimerit
epimerit [řec.], výběžek protomeritu, předního oddílu těla některých hromadinek; slouží k přidržování na sliznicích…
epimerizace
epimerizace [řec.], epimerace - izomerizační reakce, při které u opt. akt. látky, obsahující dvě nebo více chirálních…
epimery
epimery [řec.], zool. a) zadní části bočních skleritů (pleur) hrudních článků hmyzu; b) kyčelní plošky…
Epimetheus
Epimetheus [-te-], jedenáctý měsíc planety Saturn, objevený 1980 amer. sondou Voyager l; nepravidelné těleso o stř.…
Épinal
Épinal [e-], m. ve vých. Francii v kr. Lorraine v dpt. Vosges na Mosele, 340 m n.m.; 38 207 obyv. (1999) srov. 43 000 obyv.…
epináos
epináos [řec.], opisthodomos - zadní síň ant. chrámu s vlastním vchodem, obvykle uzavřená mříží; sloužila k uskladnění…
epinastie
epinastie [-ty-, řec.], pohyb rostl. orgánů vyvolaný nerovnoměrným růstem jejich vrchní a spodní strany. Vrchní strana…
epinefrin
viz adrenalin
epiníkion
epiníkion [-ný-, řec.], řec. oslavná píseň na vítěze v gymnastických závodech. Klasikem e. byl Pindaros.
epipaleolit
viz paleolit
epipelagiál
epipelagiál [řec.], prostředí mořských vod v plně prosvětlené (eufotické) zóně, tj. od mořské hladiny až do…
epipharynx
epipharynx [řec.], epifarynx - součást ústního ústrojí hmyzu tvořená vnitřní kožovitou stěnou horního pysku.
Epiphyllum
Epiphyllum [-fi-, lat. < řec.], rod sukulentních rostlin z čeledi kaktusovitých, pův. z trop. Brazílie. Epiphyllum…
epirogeneze
viz epeirogeneze
epirský despotát
epirský despotát, épeirský despotát feud. státní útvar v Makedonii a sev. Řecku vytvořený 1204 v důsledku rozpadu…
Epirus
Epirus, Epeiros hornatá krajina na hranici Řecka a Albánie. Zkrasovělé horské hřbety, nejvyšší Smolikas, 2 637 m…
episkleritida
episkleritida [-tý-, řec.], episcleritis zánět povrchové vrstvy bělimy nejasné etiologie.
episkop
episkop [řec.], přístroj k promítání neprůhledných předloh osvětlených dopadajícím světlem.
episkopalismus
episkopalismus [-izm-, řec.], naučný a polit. směr v katolické církvi od l.pol. 14.st. Propagoval převahu koncilu nad…
episkopální církev
episkopální církev a) v širším smyslu jakákoliv církev, v níž má rozhodující roli biskupská hierarchie; b) v…
episkopát
episkopát [lat.< řec.] a) biskupská hodnost, biskupství; b) sbor biskupů.
episnímač
episnímač, televizní tech . zařízení pro snímání netransparentních obrazů. E. pro barevnou televizi používá…
epispadie
epispadie [-dy-, řec.], epispadia - vrozená porucha vývoje močové trubice, která ústí na přední straně pyje.…
epistaxe
viz krvácení z nosu
epistáze
epistáze [řec.], epistasis - genet. funkční nadřazenost jednoho genu (gen epistatický) nad jiným genem; podřízený…
epistémé
epistémé [řec. vědění], filoz. v tradičním řec. pojetí věda jakožto souvislost důvodů a podstat věcí.…
epistemická logika
epistemická logika, teorie charakterizující axiomaticky nebo pomocí pravidel tzv. epistemické pojmy, tj. pojmy vztahující…
epistemologie
epistemologie [řec.] 1. filoz. teorie poznání, noetika, gnozeologie - část filoz. zabývající se procesem…
epistolář
epistolář [lat.], středověká círk. kniha obsahující čtení z dopisů apoštolů; soubor dopisů, listář.
