Abecední rejstřík: pal…
Hesla 61 - 90 z 224 nalezených
palečka
palečka, Tulostoma - rod stopkovýtrusých hub z třídy břichatek. Známo několik druhů; všechny nejedlé. V teplých…
Palembang
Palembang, provinční m. v Indonésii v Sumatera Selatan na jv. Sumatře; 1,19 mil. obyv. (2004) srov. 787 200 obyv. (1980).…
pálená sádra
viz sádra
pálená taška
pálená taška, pálený cihlářský výrobek používaný jako nehořlavá krytina. P. t. obyčejné jsou hladké nebo drážkové.…
Palencia město
Palencia [-sja], provinční m. v sev. Španělsku ve Staré Kastilii ve stejnojmenné provincii; 71 700 obyv. (1981). Průmysl…
Palencia provincie
Palencia, provincie v sev. Španělsku; 8 029 km2, 175 047 obyv. (2003 úřední odhad) srov. 188 500 obyv. (1981 cenzus),…
pálené vápno
viz oxid vápenatý
pálení žáhy
pálení žáhy, pyróza, pyrosis - pocit pálení a kyselosti vycházející z nadbřišku a šířící se za hrudní…
Páleníček Josef
Páleníček Josef, *19. 7. 1914, č. klavírista a skladatel; prof. AMU. Autor skladeb klavírních (Sonáta…
Páleníček Ludvík
Páleníček Ludvík , *16. 7. 1904, č. lit. historik a kritik se zaměřením na č. kulturu 19.st. Napsal řadu monografií…
pálenka
pálenka, lihovina obsahující 40-50% alkoholu; destilát z různých zkvašených plodin, které udělují p. charakteristickou…
Palenque
Palenque [-ke], centrum klas. mayské kult. na ř. Usumacintě (Mexiko), vrcholící v 7.-8.st.; zachovány akvadukty a kanály,…
paleo-
paleo- [řec.], první část složených slov s významem minulý, dávný, předvěký, starý, starší, nejst. (paleocén).…
paleoantropologie
paleoantropologie, disciplína antr. studující fylogenezi člověka na zákl. kostrových pozůstatků člověka i jeho předchůdců…
paleoasijské jazyky
paleoasijské jazyky, paleosibiřské jazyky - označení geneticky různorodých jaz. drobných národů sev. a sv. Asie.…
paleobiochemie
paleobiochemie, vědní obor zkoumající chem. stavbu vymřelých organismů a chem. pochody při fosilizaci v nich probíhající.…
paleobiologie
paleobiologie, vědní obor zkoumající předvěké organismy z hledisek biologických. Nověji termín používán jako syn.…
paleobotanika
paleobotanika [-ny-], přírodovědní obor, který mj. zkoumá pozůstatky porostu v souvislosti s pravěkým osídlením.…
paleocén
paleocén [řec.], geol. nejst. oddělení paleogénu a třetihor vůbec; zavedené v 70.letech 19.st. Nejčastěji…
paleodemografie
paleodemografie, vědní disciplína, která zkoumá otázky vývoje a složení pravěkých populací v souvislosti s hosp.,…
paleoekologie
paleoekologie, odvětví paleont. zabývající se výzkumem vztahů organismů k prostředí v minulých epochách života…
paleofytikum
paleofytikum [řec.], anthrakofytikum paleont. období, v němž vládly výtrusné cévnaté rostliny (psilofyta, stromovité…
paleogén
paleogén [řec.], geol. starší útvar třetihor; zavedený 1866. Dělí se odspodu na paleocén, eocén a oligocén.…
paleogeografie
paleogeografie, součást geografie i historické geologie zabývající se rekonstrukcí geografických poměrů na zemském…
paleografie
paleografie [řec.], jedna z pomocných věd hist. s úkolem správně číst, místně a chronologicky zařazovat písemné…
paleochemie
paleochemie, část chemie zabývající se výzkumem minerálních přírodnin a geol. význ. org. pozůstatků dřívějšího…
paleoichnologie
paleoichnologie [řec.], vědní obor paleontologie, který se zabývá studiem projevů života fosilních organismů. Studijním…
Paleoindiáni
Paleoindiáni, ozn. předků dnešních lndiánů; byli kočovní lovci a sběrači, nositelé pozdně paleolitické kult.…
paleoklimatologie
paleoklimatologie, část klimatologie zabývající se klimatickými poměry a změnami v geol. dobách. Zkoumá vztahy mezi…
paleolit
paleolit [řec.], st. doba kamenná. Nejdelší úsek dějin lidstva s kořistnickým opatřováním potravy (lov, rybolov,…
