Abecední rejstřík: deka…

Hesla 1 - 25 z 25 nalezených

  • deka-

    deka- [řec.], fyz. zn. da, předpona vyjadřující 101násobek základní fyzikální jednotky.

  • děkabristé

    děkabristé [rus.], ruští šlechtičtí revolucionáři na zač. 19.st.; účastníci povstání proti samoděržaví a…

  • děkabristická literatura

    děkabristická literatura, um. program a projevy účastníků prvé epochy rus. rev. hnutí a jejich stoupenců. Výrazně…

  • dekáda

    dekáda [řec.], 1. deset dnů, odud dekádně a dekádní apod.; 2. fyz. d. odporová, přepínatelný…

  • dekadence

    dekadence [lat.], úpadek, úpadkovost. Odtud dekadentní (slov. dekadentný) a dekadentně apod. V umění se vžilo…

  • dekadický

    dekadický [-dy-, řec.], desítkový; mající za základ číslo 10.

  • dekalcifikace

    dekalcifikace, odvápnění (kalcium = vápník), řídnutí kostí. Proces, který zapříčiňuje, že kosti jsou ve stáří…

  • dekalin

    dekalin [-ín, řec.], C10H18, dekahydronaftalen, bicyklický nasycený uhlovodík, kapalina, t.v.…

  • dekalk

    dekalk [fr.], mal. tech. spočívající v mech. odkrytí části svrchní vrstvy malby a uplatnění spodních barevných…

  • dekalkomanie

    dekalkomanie [-mány-, fr. + řec.], starý název pro výr. stahovacích obtisků. Zvl. druh tisku z plochy, dříve kamenotisk,…

  • dekalog

    viz desatero přikázání

  • Dekameron

    Dekameron, soubor stovky novelistických příběhů, jejichž autorem je italský spisovatel, rodák z Florencie G. Boccaccio.…

  • Dekan Ján

    Dekan [ďe-] Ján, *6. 2. 1919, sl. archeolog a historik umění; člen kor. (1975) a akad. SAV (1980), člen kor. (1977)…

  • děkan obecně

    děkan [lat.] 1. pův. círk. hodnostář v kapitule jako poradce biskupa; představený několika kat. farností (venkovský…

  • Děkanová

    Děkanová Vlasta, 6. 9. 1909 - 16. 10. 1974, č. sport. gymnastka; 1934 a 1938 mistryně světa, členka vítězného…

  • Dekánská plošina

    viz Dákkhin

  • dekantace

    dekantace [lat.], postup oddělování v kapalině suspendovaných pevných nebo kapalných částic o větší měrné hmotnosti…

  • dekantér

    dekantér [fr.], zařízení k čištění pevných nebo kapalných látek dekantací. Používá se v různých prům. oborech.…

  • dekapitace

    dekapitace [lat.], oddělení hlavy od trupu, stětí; přeneseně odstranění z funkce.

  • dekapování

    dekapování, odstraňování tenkých, obvykle neviditelných oxidových povlaků z předmětů před pokovováním; provádí…

  • dekarbonylace

    dekarbonylace [lat. + řec.], odštěpování oxidu uhelnatého z org. sloučeniny.

  • dekarboxylace

    dekarboxylace [lat. + řec.], chem. reakce, při které org. kys. ztrácí karboxylovou skupinu -COOH za odštěpení oxidu…

  • dekarboxylasy

    dekarboxylasy [-ázi, lat. + řec.], enzymy ze skupiny lyas; účastní se dekarboxylace např. aminokyselin, kde konečným…

  • dekatování

    dekatování [fr.], proces úpravy text. zboží, zejm. vlněného k ustálení lesku a zabránění srážení zboží. Působí…

  • dekatron

    dekatron [řec.], dekadická počítací doutnavka s deseti katodami, v níž se doutnavý výboj účinkem vstupních impulsů…