Abecední rejstřík: sten…

Hesla 1 - 29 z 29 nalezených

  • sten

    sten [řec.], sthène, sthen, zn. sn - dříve užívaná fyz. jed. síly: l sn = 103 N.

  • stěna

    stěna, svislá část stav. konstrukce ohraničující prostor místnosti, popř. její vnitřní povrch. Mezi názvy s. a…

  • stěna buněčná

    stěna buněčná, pevný obal rostl. buňky, jehož typickou látkou je celulóza, vytvářející mikrofibrily. V období…

  • Stěnava

    Stěnava, polsky Scinawka - tok na S ČR a v Polsku; levostranný přítok Kladské Nisy pod Kłodzkem. V ČR dlouhý 35,3…

  • Stenbergové

    Stenbergové, bratři Vladimir Augustovič, *4. 4. 1899, a Georgij Augustovič, 20. 10. 1900 - 14. 10. 1933,…

  • Stenbock

    Stenbock [-é-ok] Magnus hrabě, 12. 5. 1665 - 23. 2. 1717, švéd. vojevůdce. 1688-1700 bojoval v niz. vojsku proti…

  • Stendal

    Stendal [št-], m. v SNR v kr. Magdeburg; 46 100 obyvatel (1984). Prům. stroj., nábytkářský, ocelářský, konzervárenský,…

  • Stendhal

    Stendhal [sten- nebo stan-], 23. 1. 1783 - 24. 3. 1842, vl.jm. Henri Beyle, fr. romanopisec; představitel krit. real., mistr…

  • steném

    steném [řec.], stenograf. obrazec slova.

  • Steneosaurus

    Steneosaurus [řec.], rod vyhynulých plazů z řádu krokodýlů, jen málo se lišící od recentních. S. se podobal asi…

  • stenie

    stenie [ny-, řec.] 1. síla, svěžest; 2. trvalá podrážděnost, psychické rozrušení; 3. stenické vlivy (budivé,…

  • Stenius

    Stenius [-ny-] Erik Gunarson, *1. 12. 1911, finský logik a filozof; zabývá se logickými paradoxy.

  • Stenmark

    Stenmark Ingemar, *18. 3. 1958, švéd. lyžař, závodník ve sjezdových disciplínách. Mnohonásobný vítěz závodů…

  • steno-

    steno- [řec.], první část složených slov s významem úzký, úzce, např. stenografie, stenokardie.

  • stenoekní

    stenoekní [-o-e-, řec.], s úzkou tolerancí k prostředí; s. organismy snášejí kolísání životně důl. činitelů…

  • stenofág

    stenofág [řec.], živočich, který se živí jen několika nebo jedním druhem potravy, tedy potravní specialista; např.…

  • stenograf

    stenograf [řec.], těsnopisec. Osoba píšící speciálním písmem umožňující psát rychle a úsporně rychlostí mluvené…

  • stenografie

    viz těsnopis

  • stenogram

    stenogram [řec.], těsnopisný záznam. chové, kteří nesnášejí výkyvy v obsahu solí ve vodě. Patří mezi ně většina…

  • stenokardie

    stenokardie [řec.], stenocardia - charakteristická záchvatová srdeční bolest za hrudní kostí, často vystřelující…

  • stenologie

    stenologie [řec.], stenografická výslovnost, redukce zvukové podoby slova, při níž se vysloví pouze hlásky, které…

  • stenotermní

    stenotermní [řec.], s vazbou na malé kolísání teploty; např. s. organismus žije v prostředí s malým kolísáním…

  • stenotopní

    stenotopní [řec.], přizpůsobený k životu v úzkém rozmezí podmínek prostředí; s. organismy jsou obvykle citlivé…

  • stenotypistka

    stenotypistka [řec.], písařka vyškolená v těsnopisu; pořizuje těsnopisný záznam (stenogram) a jeho převod na psacím…

  • stěnování

    stěnování, hor. způsob hlubinného dobývání (hl. uhlí), při němž se postupuje v celé délce porubu (100-200…

  • stěnovka

    stěnovka, tvárnice nebo deska s dokončeným oboustranným povrchem; slouží k výstavbě stěny ve stavbě. Bývá např.…

  • stenóza

    stenóza [řec.], stenosis - zúžení průsvitu dutého orgánu, např. střeva, žlučovodu, průdušky, jícnu, cévy,…

  • stenozonní

    stenozonní [řec.], žijící v jedné nebo několika málo zónách životního prostředí, např. organismy žijící v…

  • stěny

    stěny, geomorfologická jednotka s charakteristickými pískovcovými povrchovými tvary, např. Děčínské stěny.